V roce 1940 přichází do okupované Francie, do vesničky Taizé v Burgundsku, mladý pětadvacetiletý Švýcar. Veden touhou po jednotě křesťanů zde založil řeholní komunitu, která dnes čítá na sto bratří z třiceti zemí – evangelíků, katolíků i pravoslavných. Po celý rok přijímají tisíce mladých z celého světa, kteří do Taizé  přijíždějí hledat nebo chválit a velebit Boha. V knize Netušená radost se bratr Roger vrací k několika událostem svého života. Vzpomíná na své dětství, na založení komunity v Taizé, na cesty za chudými na různá místa zeměkoule, na svá setkání s Matkou Terezou, s papeži Janem XXIII., Pavlem VI. a Janem Pavlem II., vypráví o svých kontaktech s křesťany z východní Evropy před pádem železné opony (zmiňuje se také o Češích a Slovácích). V jeho vzpomínkách a úvahách nenajdeme velká slova ani zbožné rady. Hlavním poselstvím, které nám bratr Roger předává, je ujištění, že Bůh chce, abychom byli šťastní. A štěstí spočívá v prostém životě, který nebudeme žít sobecky jenom sami pro sebe, ale otevřeme jej druhým a Bohu, zdroji veškeré radosti. Ve Francii vyšla kniha jen několik týdnů před smrtí bratra Rogera (zemřel v srpnu 2005).